Po troškách - Weronika Gogola

Kluci to mají v životě jednodušší. Můžou se prát, hrát fotbal, být ministrantem, jezdit na kole za tmy a čůrat ve stoje. Nejhorší je být malou holčičkou, protože se musíš bát, že jednou přijdou měsíčky a budeš v hajzlu. Ale život na vesnici na konci světa je stejně plný dobrodružství. A pak jsou tu všechny ty slepice, husy, krávy a kozy. Kraví hovna se mi strašně líbí, když do nich šlápneš bosou nohou, tak jsou tak teplá! Ale teď už tu lidé tolik zvířat nemají. Když jsem byla menší, tak to bylo jiné. A to je strašná škoda. Taky pořád někdo umírá, a pak se zapalují žluté svíčky jako v kostele a nechává rakev v pokoji. To je jedna z věcí, která se pořád dělá. A pak jsou tu všechny ty rodinné příběhy. Hlavně když se kolem domu motá spousta tet a strýců. Každý něco vypráví. Třeba ten o pradědovi kameníkovi nebo dědovi Staškovi, co pracoval na poště a jezdil na mopedu. Ty byly hrozně zábavné. Tak si je všechny pojďte se mnou hezky Po troškách poslechnout!