Josef Winterhalder d. J. (1743 Vöhrenbach - 1807 Znaim), Maulbertsch bester Schü - Lubomír Slavíček

Publikace, vydaná Muzeem v Langenargenu a Seminářem dějin umění ve spolupráci s ústavem dějin umění Akademie věd České republiky u příležitosti stejnojmenné výstavy v Langenargenu (5. 4. – 15. 10. 2009), v Budapešti, Nemzéti Magyar Galeria (19. 11. 2009 – 28. 2. 2010) a v Olomouci, Muzeum umění (14. 5. – 30. 8. 2010), přináší zatím nejúplnější shrnutí dosavadních poznatků o osobnosti významného moravského malíře pozdního baroka Josefa Winterhaldera ml. a o jeho umělecké tvorbě na poli nástěnné malby, oltářních obrazů, přípravných prácí, olejových skic a kreseb. Úvodní studie Tomáše Valeše, Anny Jávor, Miloše Stehlíka, Manfreda Kollera, Bernharda Kleisera a Zory Wörgötter doplňuje kritická edice všech důležitých archivních pramenů, zejména malířovy dochované korespondence, Winterhalderovy zprávy o umělcích činných ve Znojmě a jeho okolí a také první životopisy Josefa Winterhaldera ml., které zčásti vznikly ještě za jeho života pod jeho dohledem. Odborná příprava a realizace výstavního a publikačního projektu byla vedena snahou otevřít nové otázky, které v souvislosti s Josefem Winterhalderem ml. a jeho dílem nebyly prozatím kladeny, a současně poskytnout východisko pro budoucí souhrnnou monografii, kterou si tento „nejlepší Maulbertschův žák“ a současně osobitý umělec, který nebyl zdaleka jen „snaživým kopistou“ Maulberschových předloh, určitě zasluhuje.